Pěšky podle Sázavy

Letošní turistický plán jsme začali naplňovat první etapou pochodu podle Sázavy pod vedlejším názvem „Když nemůžeme na Želivku, vyrazíme na Sázavu“.

Tato akce spočívá v tom, že ve třech etapách sejdeme asi 50 km toku Sázavy.

Tedy první etapa se uskutečnila 21. dubna 2019 srazem v 13,30 na vřesnické návsi, odtud jsme se přesunuli auty do Světlé nad Sázavou. Zúčastnilo se 10 pochodníků,nižší účast byla asi ovlivněna velikonočními svátky, příště nás půjde určitě více. Ze Světlé jsme odjeli vlakem do Havlíčkova Brodu – Perknova a pak už následoval pochod přes Veselici do Klanečné – rodiště opata želivského kláštera, Víta Tajovského. Pokoušeli jsme se najít rodný dům, ale asi již neexistuje, našli jsme pouze informační tabuli se základními informacemi o opatovi.

Potom jsme směřovali do Okrouhlice – rovněž rodiště velkého českého malíře Jana Zrzavého. Tady jsme se občerstvili dobrým chotěbořským pivem, či něčím jiným. Pak jsme museli oklikou přes Olešnici zpět k řece a podle ní a vlakové trati do Pohleďe. Nikomu z nás neuniklo, jak jsou zpustošeny okolní smrkové lesy kůrovcem. Všade se objevují hromady vytěženého dřeva a ještě více stojatých suchých stromů. Cesta nás vedla až do Světlé nad Sázavou a tam jsme se uhnuli z červené trasy přes pěší most k vlakovému nádraží, kde naše procházka skončila. Zdolali jsme asi 15 km za 3 a půl hodiny, přešli jsme třikrát řeku Sázavu přes pěší lávky, což některým nedělalo úplně dobře.

Domů jsme se vrátili asi v 19 hodin s dobrým pocitem malého sportovního výkonu. Již je připravena další trasa ze Světlé do Ledče nad Sázavou, pravděpodobně v polovině června.

 

Foto ve fotogalerii.

 
„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich